Vývoj harfy – Vývoj Lyry – Vývoj chrotty – Vývoj fiduly – Vývoj kvinterny – Vývoj žaltáře – Vývoj loutny
Dějiny loutny
Vývoj loutny, nebo spíše zatím jejího předchůdce, začíná pravděpodobně v Mezopotámii, kde byla známá již před 4000 lety. Ve stejném období na ni také hráli staří Egypťané, kteří ji zobrazovali na svých malbách. Tento nástroj byl samozřejmě podstatně jednodušší, ale znaky typické pro pozdější loutnu jsou již u něj přítomny. Arabové nazývali loutnu královnou všech hudebních nástrojů a považovali ji za nejdokonalejší hudební nástroj. Všeobecně známým nástrojem byla v Evropě již na počátku středověku i když tehdy ještě neměla svůj později typický tvar. Největšímu rozkvětu se těšila od 15. do 17. století, kdy již měla svoji typickou podobu. Nástupem klasicismu ji však vytlačily jiné nástroje. V hudební praxi zaujímala loutna podobné místo, jako dnes klavír, tedy jak sólový tak doprovodný nástroj. Naštěstí se v současnosti její obliba vrací.
Typické znaky loutny
Loutna je typická svým kulatým dnem, mandlovitě tvarovanou resonanční deskou s bohatě vyřezávanou růžicí a zahnutou kolíkovou skříňkou. U louten se používaly výhradně tzv. úvazky, kdy se místo současných pevných pražců převazoval krk starými strunami. Struny mívala loutna většinou zdvojené, tzv. sbory, pouze nejvýše znějící struna bývala samostatná. Sborů mívaly loutny nejčastěji 7 až 13. Loutny se ladily různě, tzv. staré ladění přibližně odpovídalo ladění dnešní kytary, tzv. nové ladění, používané zvláště v baroku, bylo (počítáno od nejhlubší melodické struy): A – d – f – a – d1 – f1, basové struny se pak ladily v sekundách a přelaďovaly se podle potřeby.
Kytarová loutna
Dějiny loutny zaznamenaly také vznik odvozeného nástroje, tzv. kytarové loutny. Tento nástroj sice vypadá na první pohled jako běžná loutna, ale oproti ní má pouze šest jednoduchých strun jako kytara, oproti jemným loutnovým strunám používá kytarová loutna struny běžné kytarové, dále má pevné kovové pražce, modernější kobylku a občas místo dřevěných ladících kolíčků používá kovovou ladící mechaniku.
____________________
prameny:
Hutter, J.: Hudební nástroje, Praha, František Novák, 1945
Čížek, B.: Hudební nástroje, Aventinum, 2002
Kurfürst, P.: Hudební nástroje, Praha, Togga, 2002
Modr, A.: Hudební nástroje, Praha, Editio Supraphon, 1982