Vývoj fiduly

Vývoj harfyVývoj LyryVývoj chrottyVývoj fidulyVývoj kvinternyVývoj žaltářeVývoj loutny


s_fidulaSmyčcové nástroje se do Evropy dostaly z Asie ve druhé polovině prvního tisíciletí po Kristu. Jednou z vývojových větví těchto nástrojů rozeznívaných smyčcem se stala již v 10. století fidula. Hra na fidulu patřila k základním dovednostem každého muzikanta. Fidula má horní i spodní desky ploché spojené pomocí lubů na které pak navazuje krk s hmatníkem. Otvor v resonanční desce byl zprvu kruhový, ale záhy se mění ve dva otvory tvaru písmene C, což je ze zvukového hlediska u smyčcových nástrojů výhodnější. Rané fiduly mívaly jednu strunu, později tři až se nakonec jejich počet ustálil na pěti. Ladění fiduly se také vyvíjelo, v polovině 13. století se používala různá ladění, nejběžnějším bylo: D – G – g – d1 – d1, později se používala také ladění kvartokvintová. V hudbě se udržela až do 16. století. (Příběh s fidulou)

____________________

prameny:

Hutter, J.: Hudební nástroje, Praha, František Novák, 1945

Čížek, B.: Hudební nástroje, Aventinum, 2002

Kurfürst, P.: Hudební nástroje, Praha, Togga, 2002

Modr, A.: Hudební nástroje, Praha, Editio Supraphon, 1982

Komentáře jsou uzavřeny.