O harfě

O harfěO nástroji krále DavidaO chrottěO fiduleO kvinterněO žaltářiO loutně


Z keltských mýtů: (O harfě Dryádě)

Dryáda je stromová víla, jakýsi “duch stromu”. Každý má totiž svoji Dryádu, která o něj i o jeho okolí pečuje. Citliví lidé ji dokáží vnímat a pak jim může podle své úvahy dát i část své energie, stačí jen pohladit její strom. Není nesmrtelná, ale umírá spolu se stromem. Pokud je však z jeho dřeva vyroben hudební nástroj – např. harfa – potom v něm Dryáda dokáže přežívat dál. Tóny, které pak harfa vydává, jsou podle keltů zpěvem Dryády, z jejíhož stromu je nástroj vyroben. Je-li vyroben z více druhů stromů, pak je zvuk nástroje vlastně zpěvem sboru Dryád.


Fionn a vílí harfista

o_harfaJednoho dne byl velký válečný vůdce Fionn na lovu ve Slievenamonu. Aby si odpočinul, posadil se na zem na malý pahorek. Najednou spatřil drobného muže, který seděl opodál v trávě a překrásně hrál na svoji harfu. Mužík měl světlé vlasy tak dlouhé, že na nich mohl sedět. Vojevůdce vstal, šel k harfistovi a podal mu ruku. Fionn byl prvním člověkem, kterého malý muž uviděl od té doby, co poprvé vyšel z mohyly v Sidhe. Posadil se Fionnovi k nohám a hrál na harfu, dokud nepřišli ostatní z Fianny. Ti okouzlující hudbu poslouchali a pak Fionnovi řekli: “Tento mužík je jeden z nejskvělejších objevů, které jsi kdy učinil!” Jméno harfisty bylo Cnu Deroil, ale v jedné básni se o něm mluví jako o “malém Cnu” nebo “Oříšku”. “Na čtyři dlaně vzrostlý byl a tři dlaně jeho krásná harfa. Vysokým, leč jemným a sladkým tónem jeho nástroj zněl.” Malý Cnu zůstal u Fionna až do smrti.

(Z knihy: Hamiltonová C., Eddy, S.: Tajemný svět Keltů, Zonner Press, Brno, 2009)

Komentáře jsou uzavřeny.